Když Munch namaloval své nejznámější dílo Výkřik, měl 30 let. Byl bez peněz, kouřil, pil a právě se zotavoval z nezdařeného románku. Asi ani netušil, že právě vytvořil dílo, které bude po Mone Lise nejznámějším na světě.
Obraz Výkřik, původně v němčině nazvaný Der Schrei der Natur (Výkřik přírody), zachycuje kopec Ekeberg, který leží jižně od Osla a most, který byl v minulosti "vyhledávaným" místem pro sebevrahy (podobně jako The Golden Gate v San Francisku). Podle některých zdrojů byl na konci mostu ústav, kde se léčila i Munchova sestra trpící schizofrenií. V době, kdy Munch dílo namaloval se sám obával, že trpí mentální chorobou, která se v jeho rodině objevila. Možná i proto je emoce z obrazu natolik silná, že mnozí na dílo odkazují při popisech pocitů z první nebo druhé světové války. Kromě silně expresivního dojmu je na díle zajímavé i to, že vzniklo na základě autorova osobního zážitku. Ten popsal i v básni, kterou napsal dozadu na jednu z verzí tohoto díla:
Šel jsem po cestě se dvěma přáteli
Slunce zapadalo, obloha se zbarvila na krvavou červenou
A já jsem pocítil jakousi melancholii
Zastavil jsem se
Znehybněl jsem, na smrt unavený
Nad modročerným fjordem a městem visela krev a ohnivé jazyky
Moji přátelé šli dál - zůstal jsem vzadu
roztřesený úzkostí
Pocítil jsem obrovský výkřik přírody.
ČTYŘI VERZE
Existují čtyři verze díla Výkřik, které Munch namaloval v období 1893 - 1910 a také kolem 50 litografií, které byly vytištěny v roce 1895. Každá verze je však originálem, který se liší zejména barevně. Emoce zůstává, ale Munch se pravděpodobně snažil najít tu správnou barevnou kombinaci, která by pocit strachu vystihla.
Celý blog čtěte ZDE (v slovenštině)
