Dílo, které přežilo války, cenzuru, třináct krádeží, pokusy o zničení a dnes patří k nejznámějším…
Používáme soubory cookie k analýze návštěvnosti a abychom naše webové stránky lépe přizpůsobit Vašim potřebám. Používáním našich webových stránek souhlasíte s ukládáním souborů cookie na Vašem počítači, tabletu nebo smartphonu.

Příběh gentského oltáře

Zpět

Dílo, které přežilo války, cenzuru, třináct krádeží, pokusy o zničení a dnes patří k nejznámějším uměleckým dílům středověku...

Gentský oltář je klenot vlámského umění a také nejvýznamnější dílo Jana van Eycka (1385 - 1441), které bylo oficiálně představeno v květnu 1432. Je to první velká olejomalba spojená s katolickým mysticismem. Původně oltář neměl být ničím výjimečným. Objednal si ho Joos vyjde s manželkou Alžbětou pro rodinnou kapli v katedrále sv. Bava v belgickém Gentu. Při restaurování díla v roce 1823 se odhalil nápis na rámu, který šokoval. Říká, že práce na díle začal dělat Hubert van Eyck a dílo dokončil jeho mladší bratr Jan. Do té doby byl oltář jasně připisován Jan van Eycku, jehož díla se v té době prodávaly za vysoké částky. Trochu zvláštní je, že nikdo o žádném malíři Hubertovi neslyšel. I když Jan opravdu měl bratra Huberta (1385-90 - 1426), neví se o žádném díle, které by mu bylo připisováno. Proto se někteří domnívají, že nápis je podvod.

Zaznamenaná historie díla začíná zcela nevinně. V mezinárodní korespondenci se oltář poprvé objevuje v roce 1559. Španělský král Filip II. po návštěvě Gentu o dílo projevil velký zájem. Zjevně ho neuměl získat a tak zadal svému dvornímu malíři - Michiel van Coxie, aby vytvořil jeho kopii. O krátkou dobu na to přichází válka mezi Španělskem a Nizozemím a snaha o rekatolizaci nizozemských provincií vedla k lidovým nepokojům, které v roce 1566 přerostly do obrazoboreckých hnutí. Právě v tomto roce oltář přenesli z kostela do věže sv. Bavona a později na gentskou radnici. Toto byl začátek sledu událostí, které dílo provázely až do 20. století. Oltář se před spálením podařilo zachránit, ale kalvinisté, kteří město ovládli, ho pár let na to nabídli anglické královně Alžbětě jako projev díků za její pomoc ve válce. Obchod se však neuskutečnil. Poté, co v roce 1584 vládu v Gentu získali katolíci, byl oltář umístěn na původní místo.

V roce 1781 navštívil chrám rakouský císař Josef II. Dílo se mu líbilo, ale postavy Adama a Evy se mu zdály asi příliš odhalené. Panely s jejich vyobrazeními byly proto sejmuty a přeneseny do archivu katedrály. V roce 1792 (někde uváděno 1794) dal Naopelon odvézt čtyři centrální části oltáře do Louvru. Jako velký milovník umění velmi obdivoval i boční části, prý je chtěl vyměnit za Rubensovy obrazy, ale gentské místodržitelé tento barter odmítli. Když se Ludvík XVIII. po Napoleonovy porážce stal francouzským králem, v roce 1815 odnesené čtyři panely Gentu vrátil. Zanedlouho však vikář kostela v nepřítomnosti biskupa v podstatě oltářní křídla ukradl, kromě panelů Adama a Evy, a prodal bruselskému obchodníkovi s uměním. Ten je zase prodal anglickému sběrateli Edwardovi Solly-mu, od kterého je koupil samotný pruský král Fridrich Vilém III. pro své císařské muzeum.

Celý blog čtěte ZDE (v slovenštině)