Pojmy z oblasti umění

umění, které nezobrazuje předměty ani lidí.

syntetická emulzní barva, která kombinuje některé typické vlastnosti tradiční olejové barvy (např. hustá pastózní barva) s určitými vlastnostmi vodových barev (např. transparentnost).

malba řídkými vodovými barvami, které se mísí s vodou a jsou průzračné, lazury. Aqua z lat. = Voda.

malování na podklad přímo, bez jakékoli podmalby či přípravné kresby.

v doslovném významu "drsné umění", vymyšlené francouzským umělcem Jeanem Dubuffetom (1901 - 1985). Umění v syrovém stavu, obrazy a grafity na stěnách vytvořené amatéry (bez příslušného vzdělání).

umění, které je natolik novátorské, že předbíhá hlavní umělecký proud své doby a oficiální systém, i instituce ho odmítají jako nepřijatelné.

grafická technika, kterou se dosahuje měkké, často zrnité odstupňování barevného tónu.

tisk mimo náklad. Tento tisk je podepsán autorem a označen E.A., A.T., aut. tisk ap. Počet autorských grafických listů by neměl přesáhnout náklad 5-10% číslovaného nákladu. Jedná se o tisk, při nichž autor zkouší různé barevné tóny nebo stav štočku. Často si autor vytvoří několik autorských výtisků pro svůj archiv.

slavná škola moderního umění, kterou otevřeli v Německu v roce 1919 a v roce 1933 ji nacisté zavřeli. Měla výrazný vliv zejména na architekturu a design.

převládající styl v Rakousku a Německu v první polovině 19. století. Jednoduchý, maloměšťácký, skromný, konzervativní a dobře propracovaný styl.

je součástí nových médií. Na tvorbu a prezentaci uměleckých děl využívá nové technologie a informatiku. Technologie se tak stává základním médiem a prostředkem na tvorbu nových uměleckých forem, jako net art, interaktivní umění, virtuální realita, elektronické umění, nová média, cyber art a jiné.

obraz sestávající ze dvou částí.

nejstarší grafická technika, v Evropě od 2. poloviny 14. století. Jedna z nejzákladnějších tiskařských technik, při níž předloha, která se má vytisknout, je vyrytá do dřevěného štočku. Dřevěný štoček se řeže podélně z kmene stromu. Kresba se řeže zrcadlově obráceně do vyhlazené plochy štočku ve směru podélných linií, nikdy ne křížem. Charakteristickým znakem je kontrast hrubých linií a ploch. Tiskařská čerň se nanáší tampóny nebo válečky na zpracovaný štoček a tlačí se na přiložený papír. Tuto techniku využívala většina tiskne v 15. a 16. století, zejména při ilustrování knih. V současnosti ji nahradilo rytí do kovu.

umění, které znázorňuje rozpoznatelnou přírodu, předměty a postavy. Opak abstraktního umění.

italský freska znamená "čerstvý". Malba na vlhkou omítku stěny, která když uschne, stane se součástí omítky. Musí se to proto dělat rychle a s absolutní jistotou, protože opravy nejsou možné. Omítku je třeba osekat a začít znovu. Asi nejznámějším příkladem jsou Michelangelovy stropní malby v Sixtinské kapli.

nepřehledná akvarelové barva.

jede z druhů výtvarného umění. Grafikou nazýváme dílo, při kterém autor použije jednu z grafických technik a dílo reprodukuje ručně na stanovený počet exemplářů. Počet exemplářů tvoří náklad, za který umělec odpovídá a sám jejich podepisuje. Každý z těchto grafických listů je považován za originál, ne za kopii.

označuje metody grafiky, které zahrnují rytí do povrchu kovové desky (obvykle měděné). Barva se pak dodává na kovovou desku, vnikne do linií a zůstává tam, zatímco zbytek plochy zůstává čistý. Pak se deska přikládá na vlhký papír a tlačí se na ni, čímž se na papír protlačí vyrytý obraz z plotny. Např. rytina, suchá jehla, mezzotinta, akvatinty ...

dílo, které vzniklo na základě kombinace dvou nebo více uměleckých postupů, technik či médií. Jejím cílem je reagovat na daný prostor a nabídnout návštěvníkovi nový pohled, novou zkušenost na okolní architektonické prostředí.

nepřehledná akvarelové barva.

uspořádání, skladba uměleckého díla.

výtvarný projev tvořen převážně liniemi a obrysy, čímž se liší od malby. Dalším rysem kresby je její technická stránka - nejčastěji kreslíme na papír např. perem, tužkou, uhlíkem.

vrchní transparentní vrstva olejové barvy nanesena na spodní vrstvu malby tak, aby umožnila vyznít spodní vrstvě.

grafická technika, která se ve velkém používá již od 17. století. Nejdříve se ručně nakreslí čára nejčastěji do měděné desky, na kterou se nechá působit kyselina, která vyleptá stopu do kovové desky. Vytvoří jemnou, volně plynoucí čáru s měkkým obrysem. Čím déle kyselina působí, tím je tisk tmavší.

reliéfní tisk vytvořen z kousku linolea. Linoleum je měkké a tak se do něj vyřezává snadněji než do dřeva. Tiskne se barva nanesená na vyvýšených místech.

osamostatnila se počátkem 19. století. Grafická technika využívající tisk z plochy, při které tiskovou formu tvoří litografický kámen s kresbou nanesenou na litografii křídou. Mastná kresba, na kterou kámen chemicky reaguje leptáním, vnikne do hloubky kamene. Mastná tiskařská barva nanesená na navlhčený kámen válcem se zachytí pouze na mastné křídě. Na papír se pak otiskne velkým tlakem. Vzniklý obraz vypadá, jako by byl vytvořen měkkou nebo mastnou voskovkou.

důležitým rysem malby je práce s barvou. Malba se od kresby liší tím, že není založena na liniích, ale na barevných plochách a přechodu světlých a tmavých míst.

grafická technika tisku z hloubky, při níž se měděná deska nejprve rovnoměrně zdrsní po celé ploše krážovým vrypem. Pak se škrabkou, hladítkem a rydlem vytváří vyhlazením zdrsněné plochy nepravidelných kresba, která je při tisku bílá. Technikou se dá docílit "malířskost" a sytost tvarů, proto se prosadila zejména v baroku.

jednoduchý tisk zhotoven malováním na sklo, kov nebo kamennou desku s následným přenesením obrazu otištěním na papír. Vzniká jediný otisk, přičemž se zároveň zničí předloha. Otisk je tak unikátem.

patří k nejmladším technikám. Tak jak ji známe dnes vznikla v 15. století a v 16. a 17. století se stala převládajícím druhem malby. Olejové barvy se vyrábějí z práškového pigmentu smíchaného s olejem. Olej způsobuje pomalé schnutí což je výhodou oproti ostatním technikám. To je také důvodem největší oblíbenosti olejových barev, protože umožňuje déle pracovat do mokré malby. Olej dodává barvám lesk, hloubku, průzračnost, ale způsobuje také časem jejich žloutnutí.

vyrytá nebo vyleptaná měděná deska elektrolyticky pokovená ocelí tak, aby ztvrdla a mohla vytvořit více otisků. V tomto procesu se ztratí jistá jemnost a nuance obrazu.

tisk zhotoven přitlačením desky nebo štočku na papír.

práškový pigment smíšený s hlínou, gumou nebo pryskyřicí. Nanáší se přímo na papír a často se změkčuje a roztírá prsty, čímž se docílí jemný, křídový odstín.

malování krajiny ve volné přírodě (z franc. En plein air = pod širým nebem).

v grafice souhrnné označení pro grafické techniky tisku z výšky (dřevoryt), z hloubky (mědirytiny, ocelorytina) a z plochy (litografie), při nichž se používají rytecké nástroje (rydla, jehly).

navazuje na moderní umění (impresionismus, kubismus, nový realismus, pop art), je to umění dneška, neustále se vyvíjí a je zrcadlem aktuální doby a společnosti. Prostřednictvím nových technik a postupů se zabývá aktuálními tématy a otázkami. Mezi nejvýraznější proudy patří např. konceptuální umění, kde myšlenka, nápad, koncept jsou důležitější než samotné estetické ztvárnění díla. Právě proto je dílo mnohdy na první pohled těžko srozumitelné a vyžaduje si podrobnější vysvětlení, zamyšlení či rešerše. Obecně se za současné umění považuje umělecké dílo, které vzniklo po roce 1960.

tiskařská metoda, při níž se tiskařská nebo jiná barva protlačuje přes jemnou, obvykle hedvábnou síť, na které je obraz. Vynalezena kolem roku 1900.

je umělecká grafická technika tisku z hloubky známá již v 17. stol. Vyznačuje se měkkými liniemi, malebnými tóny ploch vytvořenými rytím grafické jehly do měkké kovové desky.

obraz skládající se ze tří částí.

označuje metody grafiky, které zahrnují rytí do povrchu kovové desky (obvykle měděné). Barva se pak dodává na kovovou desku, vnikne do linií a zůstává tam, zatímco zbytek plochy zůstává čistý. Pak se deska přikládá na vlhký papír a tlačí se na ni, čímž se na papír protlačí vyrytý obraz z plotny. Např. rytina, suchá jehla, mezzotinta, akvatinty ...

nejstarší soubor tiskových technik. Jejich princip spočívá v tom, že se obraz nakreslí na formu a místa, která se nemají otisknout se mechanicky, případně chemicky odstraňují. Na ostatní nevyhĺbené místa se nanese tisková barva a tato místa se za přiměřeného tlaku otisknou na papír. Tisková forma může být z nejrůznějšího materiálu. Techniky tisku z výšky jsou např. dřevořezů, dřevoryt (xylografia), linoryt.

druh umění, které vnímáme zrakem. Hlavní vyjadřovací prostředky jsou linie, barva, tvar, světlo. Mezi vizuální umění patří především výtvarné (malba, kresba, socha), fotografie, film, architektura, video tvorba, počítačová grafika a animace či grafický design.

tématem zátiší bývají neživé, nepohyblivé předměty. Tento typ obrazů se proslavily zejména holandští umělci po roce 1600. Rozlišujeme zátiší lovecké, kuchyňské, s jídlem a velmi oblíbeným tématem jsou i kytice.