V době, kdy byl umělecký svět téměř výhradně mužskou oblastí se jedna žena dokázala prosadit a jako první se stala členkou výtvarné akademie ve Florencii. Artemisia Gentileschi.
Být ženou umělkyní v 17. století nebylo jednoduché. Zkuste spontánně jmenovat umělce z této doby... Žádná žena však? Opravdu nechci, aby tento článek získal nějaký feministický přívlastek, ale pravdou je, že k tomu, aby žena v období baroka prorazila, musela mít nesmírnou odvahu, odhodlání a samozřejmě i talent. A to vše Artemisia měla...
Artemisia Gentisleschi se narodila v roce 1593 v Římě jako první dcera malíře Orazia Gentisleschiho (1563 - 1639). Matka Prudentia zemřela, když měla jen 12 let. Už jako malá se místo školy učila v otcově ateliéru. Ten spatřil její velký talent a chtěl, aby se dále zdokonalovala. Doba však ženám v umění nebyla velmi nakloněna. Měli jednoduše stát před plátnem jako modelky, ne sedět za ním se štětcem v ruce. V uměleckých školách byly diskriminovány. Otec jí proto zajistil soukromého učitele, svého přítele a uznávaného malíře Agostina Tassila (1578 - 1644).
Ze začátku bylo všechno v pořádku, Artemisia byla svědomitá žákyně a Agostino dobrý učitel. Až jeden večer potěšen vínem se na ni vrhl a znásilnil ji. Artemisia byla mladá a nezkušená, zřejmě ani nevěděla jak reagovat. Když se o tom však dozvěděl její otec, Agostina udal za znásilnění své dcery. A tehdy (1612) začal proces, který se táhl celých sedm měsíců. Vyšetřování se stalo pro Artemisia bolestivým a veřejným ponížením. Tassi se samozřejmě bránil, svou žákyni dokonce obvinil z promiskuity. Artemisia bojovala nejen proti výmyslem, ale i celé době, kdy pravda stála na straně muže. Mučili ji drátěnou rukavicí a soudem pověřená osoba ručně zkoušela, zda došlo k porušení panenské blány. Přepis tohoto soudního procesu je zachován a z něj se ví, že soud nakonec uznal Tassila vinným. Dostal možnost výběru buď pětileté těžké práce nebo vyhnanství z Říma. Vybral si vyhnanství, přičemž díky vlivu na vysokých místech (byl pod patronátem papeže) se do Říma vrátil již po 4 měsících. Tento proces se stal i hlavním tématem francouzského filmu Artemisia (1998), který režíroval Agnes Merlet.
Nový začátek
Navzdory špatné zkušenosti Artemisia na muže nezanevřela. Dva dny po vydání rozsudku se provdala za rodinného přítele a florenstského malíře Pietra Antonia Stiattesiho. Spolu se přestěhovali do Florencie, kde mohla začít nový život. Toskánské město jí bylo nakloněné po všech stránkách. Narodila se jim dcera Prudentie (někde se uvádí i více dětí, které pravděpodobně zemřeli v mladším věku), nazývaná také Palmira. Podle všeho svou dceru vedla k malbě, její díla se však nedochovaly. Poznala se s Galileem i Michelangelo Buonarroti mladším (prasynovec známého Michelangela), který jí výrazně pomohl při nastartování umělecké kariéry ...
Celý blog čtěte ZDE.
