Jeho triptych je dnes nejdražším dílem, které bylo dosud vydraženo na aukci. Říká se o něm, že byl králem nejrůznějších večírků, hrával v kasinech a zkoušel si ženské šaty. Maloval násilí, krutost, utrpení, zoufalství a přesto to byl příjemný a zranitelný člověk. Francis Bacon.
Francis Bacon se narodil 28. října 1909 v Dublinu, jako druhé z pěti dětí. Školu navštěvuje velmi nepravidelně, a to jednak kvůli opakovaným astmatickým záchvatem, ale i proto, že z ní často utíká. V šestnácti ho otec vyhazuje z domu poté, co ho viděl skoušet si matčiny spodní prádlo. "Přivydělává" si krádežemi a později mu starší muži dokonce platí za sex. S otcovým kamarádem cestuje do Paříže, kde poprvé uvidí díla Pabla Picassa. A o jeho osudu je rozhodnuto. První Baconove kresby a akvarely pocházejí právě z tohoto období. Po návratu do Londýna v roce 1929 začíná pracovat jako dekoratér interiérů. Organizuje i svou první výstavu, kde vystavuje díla ovlivněny surrealismem a kubismem. Obrazy ale nevzbuzují až takový zájem, Francis je vnímán především jako velmi slibný dekoratér. I přesto, že jeho popularita v tomto směru roste, stále více času věnuje malbě. Podporuje ho i ženatý mecenáš Eric Hall, a to celých 15 let, přičemž během tohoto období spolu udržují i intimní poměr.
Od neúspěchu k úspěchu
První "opravdovou" malbu "Ukřižování" vytvořil ve věku 23 let a měl hned i kupce. Začátky však nebyly jednoduché - částečné úspěchy střídá neúspěch v roce 1936, kdy ho porota mezinárodní surrealistické výstavy odmítá. Až do roku 1942 se malování věnuje málo, preferuje kasina v Monte Carlu.
"Jen čas řekne cosi o dané malbě. Žádný umělec neví během svého života, zda dělá něco dobře."
Přichází druhá světová válka, Bacon je kvůli astmatu odvolán. A právě v této době, někdy mezi lety 1943-1944, začíná skutečně malovat a tvoří až do své smrti. V 50-tých letech se začíná těšit mezinárodní slávě, v roce 1960 mu britská Tate Gallery organizuje jeho první velkou retrospektivní výstavu. Bacon začíná více věnovat portrétem a autoportrétem, které se stávají základní formou jeho tvorby. Upouští od anonymních modelů a tvoří podle paměti nebo si pomáhá fotografiemi, které často za tímto účelem objednává u fotografa Johna Deakin-a. Na margo svých autoportrétů poznamenal: "Nenávidím svou tvář, vlastní podobizeň maluju jen proto, že nemám koho malovat."
Muži jeho života
V roce 1970, den před zahájením jeho velké výstavy v pařížském Grand Palais, se jeho přítel George Dyer předávkoval drogami v jejich společné hotelovém pokoji. Od okamžiku, kdy se spolu setkali v roce 1963 byl právě on jeho milencem a modelem. O rok později umírá i jeho "dvorní fotograf" John Deakin.
Jeho umělecká kariéra je ale stále na výsluní. Následují výstavy v Tokiu, Londýně, Moskvě, atd. Osudným se mu však stává Madrid, kde 28. dubna 1992 umírá na infarkt. Podle přání jeho popel rozprášili v Anglii. Za univerzálního dědice si zvolil svého nejlepšího přítele - Johna Edwardsa, který byl od Bacona mladší o čtyřicet let. Drby o tom, že byli milenci se nikdy nepotvrdily. Jeho ateliér byl zrekonstruován a v roce 2001 otevřený veřejnosti.
"Kdybych jen myslel na to, co řeknou kritici, nemaloval bych."
Francis Bacon pár větami
Bacon byl vnímán přáteli jako štědrý, inteligentní, příjemný a zranitelný člověk. V jeho ateliéru vládl neuvěřitelný nepořádek. Za života si cenil jen velmi málo umělců, patřil mezi ně sochař Alberto Giacometti a americký malíř Willem de Kooning. Svoje díla velmi nerad analyzoval a ty, které se mu nelíbily, jednoduše zničil. Od jeho smrti však ceny jeho obrazů neustále rostou. Triptych z roku 1976 v roce 2008 koupil ruský miliardář Roman Abramovič za 83,6 milionů dolarů. Loni se jeho triptych "Tři studie k portrétu Luciana Freuda" prodal za rekordních 142,4 milionu dolarů a stal se tak dosud nejdražším vydraženým dílem. V roce 1998 o něm John Maybury natočil životopisný film nazvaný Prokletá láska.
