Připomínáme si loňské vydání časopisu Exteriér-Interiér domu a bytu, ve kterém jsme se zaměřili na umění jako fenomén bydlení.
Umění je od nepaměti spjato s bydlením a se zkrášlováním obydlí. Na mnoha obrazech ze starých časů jsou zachyceny interiéry plné uměleckých děl. Lidé vždy toužili mít doma něco výjimečného. Něco, co reprezentuje jejich cítění a myšlení, co je obohacuje. A dnes, když je lidstvo neustále zaplavováno množstvím informací a technikou různého druhu, se umění jako harmonizátor osobního prostoru stává o to důležitějším prvkem našich příbytků.
Často se setkáváme s pojmem „umění jako investice“. Při úzkém pohledu na umění jako na byznys se však zapomíná na to, že kromě finanční hodnoty, umění dává mnohem více ve sféře fantazie a pocitů. Ne náhodou se umělecká díla stávají předmětem touhy až tak silné, že jejich obdivovatelé si je doslova ukradnou jen pro sebe. Takový případ se stal například v Americe v 80. letech, kdy si pár ve středním věku natolik oblíbil obraz od Kooninga, že manželé dílo z muzea ukradli a až do konce svého života se z něj těšili ve svém obýváku. Umění není ani zdaleka jen dobrá investice. Vztah, který si člověk k uměleckému předmětu vybuduje, je mnohdy na celý život. Oblíbená díla provázejí rodiny při stěhování se z domova do domu, i při stěhování se z jedné země do druhé. I sám Leonardo da Vinci cestoval do Francie se svou milovanou Monou Lisou, protože si rozloučenou s ní neuměl ani představit.
