Mluvili jsme s paní Danielou Polakovičovou, manželkou zesnulého grafika Dušana Polakoviče o jeho tvorbě, inspiraci a zejména o tom, jaký byl...
1) Dušana Polakoviče známe zejména z jeho grafické a ilustrační tvorby. Jaký byl Váš manžel v soukromí. Čemu se věnoval ve volném čase a jaká byl osobnost – také tak humorný jako byla i jeho tvorba?
- Na manželovi jsem odjakživa oceňovala jeho humor, nadhled a široké znalosti v mnoha oblastech. Zajímaly ho dějiny obecně, ale zejména vojenské, historie II. světové války. Miloval dokumenty o přírodě. Poznala jsem, díky němu, téměř každého žraloka z Velkého korálového útesu. Byl oddán svým přátelům a oblíben ve společnosti, což někdy kolidovalo s rodinným životem. Ale v podstatě jsem se s nikým tak nenasmála jako s ním, i když, popravdě řečeno, mě někdy řádně naštval (ale to mimo kameru :-)
2) Co bylo pro Vašeho manžela hlavní inspirací ve tvorbě?
- Hlavní inspirací pro jeho tvorbu byla, již od jeho diplomové práce na téma "Chvála bláznivosti" od Erasma Rotterdamského, kritika lidské hlouposti, sobectví a pokrytectví a také vášnivé zaujetí nevyčerpatelným bohatstvím tvarů v přírodě. Při ilustrační tvorbě autorův text, ale zejména pocit, který v něm text vyvolal. Sám svou inspiraci a vlivy definoval takto: „Postupem času se na každého autora nabaluje spousta vlivů, ať to chce, nebo nechce. Jsem přesvědčen, že není důležité, zda jde o vliv Albína Brunovského, Andyho Warhola, reprodukcí ze zahraničních časopisů, nebo, řekněme alkoholu. Podle mě je důležité najít si svoji rovnováhu, jakési modus vivendi, mezi tím vlastním a ostatními vlivy. Ale nejpodstatnější je, aby měl autor co říci. Jinak vliv - nevliv, všechno je marnost!”
3) Měl nějakou svoji oblíbenou grafiku?
- Oblíbená grafika - těžko říci, ale jako "třígenerační" Bratislavčan měl silný vztah ke svému městu, který vyjádřil v grafikách "Sonáta pro staré město", "Odpoledne na Hlavním náměstí", či v poslední "Bratislava Story". V každé z nich se skrývá příběh - historický i osobní.
4) V jeho tvorbě se setkáváme is poctami různým osobnostem. Víte o nějakém zajímavém příběhu, který se pojí s jeho grafikou nebo osobou, jejíž grafiku věnoval?
- Svou grafikou se podílel na albech více osobnostem, jako například Koloman Sokol, Albín Brunovský, či Homage DPB, vydaného k 15. výročí vzniku Divadla Bolka Polívku, který mu byl blízký svým humorem a poetikou už od svých začátků v divadle Husa na pro. Nejvýraznější osobností, která ho zaujala svým vztahem k přírodě a zvířatům a knihám o nich, byl Gerald Durrell, zakladatel Jersey ZOO a Nadace na ochranu živočišných druhů. Jemu věnoval grafiku "Pocta G. Durrellovi", kde je symbolem vyhynulý pták dodo (dront nelétavý z ostrova Mauricius). G. Durrell řekl” “Můj úspěch se podobá pokusu odhrabat Mount Everest pomocí čajové lžičky”.
5) Je ještě něco, co byste chtěli dodat?
- Je těžké vtěsnat vzpomínky do několika vět. Navíc se člověk v průběhu let zásadně mění. Manžel například v mládí cvičil, dost intenzivně, kulturistiku, plaval a ze sportu mu zůstaly pouze výpravy za houbami do lesů na Záhoří. Miloval humoristickou literaturu, od Švejka, přes Twaina, Leacocka po zmíněného Durrella. Byl proti rozdělení Československa a také zemřel jako Čechoslovák.
Rozhovor vedla kurátorka výstavy „Grafický odkaz Dušana Polakoviče“ Melita Fodor Gwerková.
Výstavu z veřejných zdrojů podpořil Fond na podporu umění