Zveme Vás na výstavu slovenské grafiky ze soukromé sbírky do Roman Fecik Gallery. Pod naším kurátorským konceptem jsme připravili výběr 9 významných představitelů tohoto výtvarného směru.
Představit slovenskou grafiku z pohledu jedné sbírky není snadný úkol, i když jde o sbírku tak znalého a dlouholetého sběratele grafiky, jakým je Roman Fečík. Výběr autorů a děl je jednoduše "omezený" rozsahem dané sbírky a vkusem jejího majitele. Na výstavu Od Sokola po Gažoviča jsme nakonec vybrali 9 autorů tak, abychom ukázali, že grafika hrála na Slovensku v průběhu 20. století opravdu významnou roli.
Na relativně malé ploše může divák sledovat jak se v čase měnily témata i používané grafické techniky. Naši cestu historií začínáme při nejstarším autorovi, kterým je Koloman Sokol (1902 - 2003). Sokol jako první ze Slovenské grafiků přesáhl území Slovenska. Už během studia v Praze se zařadil mezi přední grafiky a později ovlivnil evropskou i mexickou výtvarnou scénu. Ve své tvorbě čerpal ze slovenského folklóru a venkova. Svůj poslední grafický list vytvořil v roce 1954, později se věnoval už jen malbě a kresbě. Folklór, vesnický život a lidovost byly blízkými tématy i pro Ľudovíta Fullu (1902 - 1980), který naplno využíval i poznatky kubismu. Byl jedním ze zakladatelů moderního malířství a grafiky. Jeho díla opěvují radost ze života, což podporuje i typicky výrazná barevnost v jeho tvorbě. V letech 1949 - 1952 byl Fullovým asistentem na VŠVU v Bratislavě Ernest Zmeták (1919 - 2004), který se po Sokolovi stal i předsedou Spolku umělců a přátel grafiky. Také zobrazoval venkovské témata, ale v jeho tvorbě převládaly zejména náboženské motivy. Cyprián Majerník (1909 - 1945) působí v této skupině trochu jako sólista. Grafikou se zabýval jen sporadicky, ale právě zde prezentované dílo Don Quijote z roku 1942 je ukázkou jeho věčné inspirace osamělých jezdců, kteří putují bez cíle.
Další trojice autorů dnes patří mezi snad nejznámějších představitelů grafiky. Vincent Hložník (1919 - 1997) sehrál velmi důležitou roli v poválečném umění. Objevuje jiná výtvarná postupy jako starší generace. V jeho tvorbě cítit reakci na tragickou dobu a zejména na důsledky války. Pod jeho taktovkou se slovenská grafika vyznačovala dokonalou kresbou a nesmírnou propracovaností děl. Mezi jeho žáky patřil i Albín Brunovský (1935 - 1997), který je dnes asi nejznámější a nejvyhledávanější osobností české grafiky nejen u nás, ale i v zahraničí. Hložník i Brunovský zanechali za sebou silnou stopu a ovlivnily mnoha svých žáků a následovníků. Vladimír Gažovič (* 1939) byl určitou dobu Hložníkovým žákem, později studoval v zahraničí a možná i díky tomu posunul slovenskou imaginativní tvorbu do jiných souvislostí. Ve své tvorbě čerpá ze secese, symbolismu, expresionismu i surrealismu, zaměřuje se na figury a často zobrazuje i jakési erotické představy či vztahy mezi lidmi. Jeho typickou rysem je bravurní práce s litografií, na margo čeho ho sám Hložník nazval mistrem barevné litografie.
Poslední dvojicí je Andrej Barčík (1928 -2004) a Milan Paštéka (1931 - 1998), kteří byli spoluzakladateli Skupiny Mikuláše Galandy. Barčíková tvorba je založena na geometrických tvarech a redukované barevnosti. Známé jsou zejména jeho zátiší s lahvemi. Paštékovo dílo na výstavě je z roku 1966, kdy dostal i Cenu Cypriána Majerník. Na začátku jeho tvorby jsou přítomny až předimenzované gesta, později se věnuje spíše vesnickým motivem, až přechází ke abstraktní tvorbě.
Autorů, kterých bychom sem rádi zařadili je mnohem více, ale věřím, že zvolený výběr dokáže alespoň ve zkratce představit různé vývojové stupně tohoto média na Slovensku.
Melita Fodor Gwerková
kurátorka výstavy
