V běloruském městě Ľozna se 7. července 1887 narodilo první z devíti dětí chudé židovské rodiny - Mojše Segal, známý jako Marc Chagall. Dnes se jeho jméno skloňuje na mnoha aukcích, kde se obrazy tohoto autora prodávají za několikamilionové částky. Chagall život však ani zdaleka nebyl takový barevný, radostný a poetický, jakými jsou jeho díla.
Oba Marcovi rodiče byli analfabeti, svého syna však vzdělávali. Matka dokonce platí úplatek, aby ho přijali na místní základní školu, kde je podle zákona Židům vstup zakázán. Vedle škole s otcem navštěvuje synagogu a učí se zpívat a hrát na housle. Ve svých vzpomínkách uvádí: "Jednoho krásného dne, kdy matka položila na lopatu chléb a vkládala jej do pece jsem k ní přistoupil, chytil ji za zamúčený loket a řekl:" Mami, chtěl bych být malířem." Rodiče ho podporují a Marc díky odvážným barvám a koloristické nadání může studovat zdarma. Po roce odchází do Petrohradu, kde chce ve studiu pokračovat. V kapse má 27 rublů, které mu dal jeho otec. Po příjezdu se proto musí "obracet" a vydělává si jako malíř vývěsních štítů. V roce 1907 se stane žákům Nikolaje Rericha, ředitele Carské akademie výtvarných umění, který obdivuje jeho talent a zajišťuje mu stipendium a odklad vojenské služby. Po třech letech dokončuje studium v Paříži, kde si své jméno začíná psát francouzsky jako Marc Chagall. V té době ale žije v bídě, podobně jako jeho soused Amedeo Modigliani. Po nocích maluje v zaplněném a neuklizeného ateliéru na plátna vyrobené z ubrusů, prostěradel nebo roztrhaných košil.
"Nemluvte o mně, že jsem fantasta. Právě naopak, jsem realista. Miluji svět!" Chagall, 1931
Zklamání v Rusku i Berlíně
V roce 1914 se vrací domů, kde mu téměř rok trvá přesvědčit svých budoucích svokrovcov o svých "kvalitách". Ti nakonec souhlasí a Chagall si bere za ženu Bellu Rosenfeldovou, se kterou zplodili dceru Idu. Obou spojuje láska k umění, Marc dává dokonce každé své dílo Belle k posouzení. Díky intervenci svého švagra se mu podaří vyhnout mobilizaci. V prvním roce války pracuje jako státní úředník v Petrohradě. V roce 1917 revoluce zrovnoprávňuje Židy a Chagall se stává komisařem výtvarného umění ve Vitebském obvodu, kde zakládá pokrokovou uměleckou akademii. Zde se ale dostává do konfliktu s Kazimirem Malevičem, stoupencem avantgardního umění a je přinucen podat demisi. Mladý pár se tedy stěhuje do Moskvy, kde Marc začíná pracovat na devíti monumentálních nástěnných malbách pro Moskevské židovské divadlo. Na jednom z nich je zobrazen i houslista na střeše, který se stal inspirací pro tvůrce známého muzikálu Fidlikant na střeše. Jeho plátna však nevyhovují revoluční estetice, nedostane zaplaceno a navíc je vyslán na moskevské předměstí, kde vyučuje vojenské sirotky. V roce 1922 se rodina stěhuje do Berlína, kde je čekají finanční těžkosti. Z jeho výstavy, která proběhla ještě před válkou, mu nechtějí nic vyplatit a dokonce ani vrátit neprodané obrazy (dostává jen tři kusy). Následující rok tedy odchází do Francie doufajíc, že ve svém ateliéru najde díla, které tam před lety nechal. Nachází zde ale jen vyrabován prostor a několik zničených pláten. K ničení jeho děl dochází i v roce 1933, kdy mu v Německu spálili několik obrazů a o pár let později nacisté označují jeho díla za "zdegenerované".
Osudová Francie
V roce 1937 získává Marc francouzské občanství a ve Francii zůstává až do roku 1941, kdy se kvůli hrozbě deportace do koncentračního tábora stěhuje s rodinou do New Yorku. Zde se seznamuje s Piet Mondrianem a André Bretonem. Henri Matisse mu v ten samý rok organizuje výstavu jeho děl v New Yorku a Chicagu. Chagall se kromě malby věnuje i baletní choreografii. Po šťastném a klidném období rodinku však postihla Bellina smrt na následky infekce, po které umělec skoro rok nedokázal nic namalovat. V roce 1945 mu Ida představí kanadskou malířskou Virginii Haggardovú, která se na šest let stane jeho družkou a porodí mu syna Davida. Společně žijí ve Francii, kde se žení ještě jednou, a to za 47-letou Rusku Valentinu Brodskou, jejíž malíř říká "Vava". Od roku 1966 žije v Saint-Paul-de Vence, kde umírá ve věku 98 let.
"Když zemře Matisse, Chagall bude jediným malířem, který skutečně rozumí barvě." Pablo Picasso
V posledním období svého života - už slavný a bohatý Chagall - stále neúnavně a velmi plodně pracuje. Věnuje se i sochařství, keramice, litografii a navrhuje i vitráže (jedna z nich je v budově OSN v New Yorku). V letech 1963-1964 dekoruje strop Pařížské opery, v roce 1973 je ve francouzském Nice otevřené muzeum s jeho díly. O čtyři roky později má jako jeden z mála umělců za svého života výstavu v pařížském Louvre, kde představuje 62 maleb.
